Schvalují prezident a premiér kolaboraci s nacistickým Německem?

V souvislosti s návštěvou 14. tibetského dalajlámy v Praze se zase rozběsnili čínští kolaboranti. Zasněně vzpomínají na komunismus a na přátelství naší komunistické vlasti s Čínou a neváhají při své argumentaci používat bludy.

Dokonce političtí představitelé této země zřejmě považují trvání nezávislosti Tibetu (1912-50) za historickou nahodilost. Myslí si to i o nezávislosti meziválečného Československa?

Tibet – země středověké teokracie a uřezávání končetin

Objevuje se několik argumetů, nebo spíše argumentačních faulů, které se neustále opakují. Nejčastěji se srovnává situace Tibetu před vládou 14. dalajlámy s dnešní ekonomickou situací v Číně nebo dokonce s demokracií u nás v Evropě. Je to typická nesmyslná argumentace, která nebere v úvahu časový rozestup a vývoj společnosti. Ještě ve 40. letech byl Tibet zaostalou a izolovanou teokracií, která se až po 2. světové válce začala otevírat světu.

Není to ale nic výjimečného. Je to případ spousty jiných zemí, než se otevřely koloniální expanzi nebo v nich proběhly národní revoluce. Koloniální expanze v Africe byla završena až koncem 19. století a národní revoluce v Číně, Rusku, Íránu, Thajsku nebo Afghánistánu proběhly až ve století dvacátém.

My si představujeme středověk jako něco temného, co skončilo někdy v hlubokém 16., maximálně v 17. století. Na naší planetě ale existovalo velké množství zemí, kde společenské pořádky srovnatelné s naším středověkem přetrvaly až do dob nedávno minulých. Podívejme se na kteroukoli arabskou nebo africkou zemi. Vládly-li v Libyi, Jemenu nebo Mali před několika generacemi středověké společenské poměry, dává to snad Itálii, Velké Británii nebo Francii právo znovu je okupovat a kolonizovat? Nikoli, to jen Čína měla právo okupovat a kolonizovat Tibet.

Mluví se o tom, že v Tibetu byly obvyklé středověké tresty, jako různé amputace. Nepodíváme se ale do našeho okolí. Amputace se stále provádějí v Saúdské Arábii, Súdánu a v severních členských státech federativní Nigérie. Nemluvě o ruských bolševicích a jejich běsnění během občanské války v letech 1918-22 – stačí si přečíst knížku ruského komunisty Alexandra Jakovleva Rusko plné křížů. Je to snad zdůvodněním, že se mělo Rusko okupovat a kolonizovat? Že by se měla dnes Saúdská Arábie nebo Nigérie okupovat a kolonizovat?

Nesmyslnost této argumentace dokazuje i dnešní život Tibeťanů. Panuje snad dnes středověk v indické Dharamsale, sídle tibetské exilové vlády? Panují dnes středověké tresty a mučení mezi exulantskými komunitami Tibeťanů v zahraničí?

A jak pomohlo Tibeťanům čínské „osvobození“? Celá Čína včetně „osvobozeného“ Tibetu byly vystaveny v letech 1958-61 tzv. Velkému skoku vpřed a zanedlouho uvrženy do Kulturní revoluce v letech 1966-71. Počet obětí Velkého skoku se odhaduje na 20-45 milionů zemřelých hlady a dalších 5 milionů zavražděných nebo ubitých k smrti. Kulturní revoluce si vyžádala 1-3 miliony obětí. Každý desátý Mongol ve Vnitřním Mongolsku byl vyvražděn. Když přidáme asi 8 milionů obětí komunistické občanské války proti Čínské republice v letech 1928-36 a 1945-49 a další miliony obětí komunistické vlády v „standardních časech“, v celkovém počtu obětí války Mao Ce-tunga proti vlastní zemi mu mohou závidět i takoví řezníci jako Hitler a Stalin. A nezapomeňme, že v době Kulturní revoluce bylo oblíbeným způsobem usmrcení upálení za živa.

Tibet – ráj otrokářství a nevolnictví

Mluví se, že v Tibetu bylo ještě po 2. světové válce otroctví. Podívejme se ale zase do světa. V arabských státech si ještě otroctví mohou pamatovat dnešní padesátníci: v Mauritánii bylo zrušeno až v roce 1981, v Ománu v roce 1970, v Saúdské Arábii a v Jemenu v roce 1962, v Kataru v roce 1952 a v Iráku v roce 1924. Země, kam naši turisté běžně a rádi cestují, nejsou výjimkou: Spojené arabské emiráty zrušily otroctví jen v roce 1964 a Maroko v roce 1922! V Súdánu existovalo otroctví ještě před pár lety – během války proti Jižnímu Súdánu v letech 1983-2005 a dodnes je pojmenování pro Černocha a pro otroka v Súdánu stejné: abíd.

Z nearabských zemí Turecko, jedna z našich nejoblíbenějších plážových destinací, zrušilo otroctví až v roce 1882 a Írán dokonce v roce 1926. Podívejme se do Černé Afriky. Niger zrušil otroctví v roce 1960, ale otrokářství se stalo trestným až v roce 2003! Britové zakázali otroctví v severní Nigérii až v roce 1936. Hinduistický Nepál, kam tak rádi jezdí naši turisté, zrušil otroctví až v roce 1926. Buddhistické Thajsko, taky oblíbená turistická destinace, v roce 1912.

My máme představu, že v naší civilizaci otroctví není již od starověku. Dobrých patnáct století. Myslíte si, že křesťanské země byly na tom s otroctvím lépe? Jenomže křesťanská Etiopie zrušila otroctví až v roce 1942 a nezávislá křesťanská Brazílie, kterou obdivujeme za její sambu a karneval, až v roce 1888. Pravoslavné Bulharsko zrušilo otroctví v roce 1879 a Rumunsko v roce 1856. Belgie ve svém Kongu v roce 1890, Španělsko na své Kubě až v roce 1886 a v Portoriku v roce 1873 a Portugalsko ve svých koloniích v roce 1869. Spojené státy zrušily otroctví ve svých jižních státech od Virgínie až po Mississippi až v roce 1865 a katolická Argentina, Peru, Kolumbie a Venezuela až v letech 1850-54, čtyři desetiletí po získání nezávislosti. Nevolnictví v dnešním Rusku bylo zrušeno až v roce 1861.

A jak na tom byla Čína, která Tibet „osvobodila“ od otroctví? O kolik staletí byla vyspělejší než Tibet? Otroctví bylo v Číně zrušeno opatřením z roku 1906, které nabylo účinnosti až v roce 1910. Pouhá čtyři desetiletí před čínskou okupací Tibetu. Ještě rodiče čínských vojáků, kteří okupovali Tibet, pamatovali otrokářství v Číně.

A co se mohlo stát, nebyl-li by Tibet okupován Číňany? Snad nejlepším důkazem je donedávna izolovaná buddhistická země v Himalájích, jediná nezávislá část historického Tibetu: Bhútán. Přes svoji izolaci a při zachování své nezávislosti bylo otroctví zrušeno přirozeným vývojem v roce 1958. Zrušení otroctví v Bhútánu je důkazem toho, že Tibet jako nezávislá země byl na nejlepší cestě k zrušení otroctví v průběhu jediné generace od čínské okupace, která přirozený vývoj přerušila.

Tibet – tisíciletá součást Číny

Dalším bludem je, že Tibet je historicky součástí Číny a blud o tisícileté vládě Číny nad Tibetem. Dnešní Tibet byl spolu s Čínou až do roku 1911 součástí mnohonárodnostní říše dynastie Čching (Mandžuské dynastie), podobně jako dnešní Česko bylo spolu s Rakouskem až do roku 1918 součástí mnohonárodnostní říše dynastie Habsburků, nebo Ukrajina spolu s Ruskem součástí mnohonárodnostní říše dynastie Romanovců až do roku 1917. Tak jak se Rakousko stalo národním státem až roku 1918 a Rusko roku 1917, Čína se stala národním státem jen v roce 1911.

Má-li Čína právo na své kolonie z dob mnohonárodnostní říše, proč měříme dalším koloniálním mocnostem jiným metrem? Proč Německo, Británie, Francie, Španělsko, Maďarsko, Turecko nebo Japonsko nemají také právo na své kolonie? Jde o zvrácenou logiku, která v Evropě svobodných národů nemá jakékoliv opodstatnění.

Má-li dnes Čína právo okupovat Tibet na základě jeho dávné příslušnosti k říši Čching a předchozím říším na území moderní Číny, má i Německo právo na připojení Česka, jež bylo po dobu devíti staletí součástí Svaté říše římské (929-1806). Byla li čínská okupace Tibetu v roce 1950 oprávněná, byla stejně oprávněná i německá okupace českých zemí v roce 1939.

Jinými slovy, schvalování tzv. politiky jedné Číny ve vztahu k Tibetu (ale i k tureckojazyčnému Ujgursku nebo k Vnitřnímu Mongolsku) je to samé, jako kdybychom schvalovali Mnichov a následnou nacistickou okupaci Protektorátu Čechy a Morava. Ostatně, totalitní režim se soukromým podnikáním a nacionalistickou rétorikou v nacistickém Německu a totalitní režim se soukromým podnikáním a nacionalistickou rétorikou v současné Číně si nejsou zase až tak nepodobné.

Hlava všech buddhistů a nenásilné náboženství

Není jasné, odkud různí vypravěči a obdivovatelé diktátorské Číny vzali tvrzení, že dalajláma je uzurpátor, který se vydává za hlavu všech buddhistů. Co se týče duchovního vůdcovství, byl kdysi dalajláma vůdcem pouze jedné z buddhistických sekt. Dnes je dalajláma uznáván za vůdce lamaistů, tedy tibetských buddhistů ve vlastním Čínou okupovaném Tibetu, v nezávislém Bhútánu a v částech Tibetu okupovaných Indií – Ladakhu a částech států Himáčalpradéš, Sikkim a Arunačalpradéš. A také mongolských buddhistů v nezávislém Mongolsku, v Čínou okupovaném Vnitřním Mongolsku a v Ruskem okupovaných republikách Burjatsko a Tuva. V Evropě tvoří lamaisté obyvatele ruské republiky Kalmycko (Chalmg) u ústí řeky Volhy do Kaspického moře.

Dalajláma ale nemá a ani si nepřisvojuje žádné formální postavení vůči buddhistům v jiných buddhistických zemích. Není autoritou pro buddhistické země jako Srí Lanka, Barma, Thajsko, Kambodža nebo Laos a není ani hlavou buddhistů v zemích, kde tvoří významnou menšinu, jako je Čína, Japonsko, Korea nebo Vietnam. Nicméně různí lidoví vypravěči tvrdí, že se dalajláma za vůdce všech buddhistů vydává, a proto je potřeba podporovat Čínu v jeho potlačování.

Dalším bludem je, že se buddhismus vydává za nenásilné náboženství. I když buddhismus, podobně jako křesťanství, ve svých knihách hlásá nenásilí, buddhistické země jsou stejně násilné jako jiné země, včetně křesťanských nebo ateistických. Nikdo, kdo jen trochu sleduje politické dění aspoň v posledních desetiletích, netvrdí a ani nemůže tvrdit, že by buddhistické země vynikaly nenásilím.

Stejně tak jako křesťanské Španělsko nebo USA páchaly genocidu na Indiánech, šintoistické Japonsko na Číňanech a Korejcech, ateistická Čína na Mongolech nebo muslimský Súdán na Černoších, nechovají se jinak ani buddhistické země. Buddhistická Srí Lanka, kterou naši turisté milují, spáchala genocidu na hinduistických Tamilech zcela nedávno – v letech 2008-09. Komunisté v buddhistické Kambodži vyvraždili v letech 1975-79 asi čtvrtinu obyvatel země. Vojenský režim v buddhistické Barmě vedl v letech 1962-2011 genocidní válku proti svým menšinovým národům.

Nikdo si za to nechtěl připojit a kolonizovat ani Srí Lanku, ani Barmu nebo Kambodži. Jedině Číně se měří jiným metrem a má právo na okupaci Tibetu.

Podpora CIA a indické rozvědky

Dále nepřátelé dalajlámy tvrdí, že jeho exilovou vládu financují americké nebo indické tajné služby. Je nesnadné pojmenovat morální postoj lidí, kteří na jedné straně kritizují americkou nebo indickou finanční podporu exilové vlády národa, který byl okupován cizí mocností a na druhé straně jim nevadí, že ruská vláda podporuje extremistické strany ve Francii, Nizozemsku, Itálii, Německu nebo Maďarsku, jejichž cílem je zničení evropských národních států.

Logicky uvažující člověk by předpokládal, že podobně, jako těmto lidem vadí americké nebo indické financování dalajlámovy exilové vlády Tibetu, zřejmě jim vadí i britské financování Benešovy exilové vlády Československa. Takto ostatně přemýšlí kolaboranti a vlastizrádci.

Z pohledu vlastence je ovšem jasné, že bylo morální povinností demokratických zemí včetně Británie podporovat Benešovu exilovou vládu a přičinit se o osvobození Československa i vojenskými prostředky. A podobně musí být jasné, že je morální povinností Indie, kde se zrodil buddhismus, podporovat exilovou vládu Tibetu. Nemluvě o podpoře ze strany USA a dalších demokratických zemí. Naopak, je morálním selháním Trumanovy americké, Attleeho britské a Néhrúovy indické vlády, že nepodpořily boj Tibeťanů za svou nezávislost v letech 1949-50 vojenskými prostředky.