Trumpova Islámská vojenská aliance hrozbou pro přátele Evropy

Donald Trump podpořil 21. května v Saúdské Arábii Islámskou vojenskou alianci (IMAFT). Aliance nejen že ohrožuje bezpečnost naší EU a narušuje rovnováhu na Blízkém Východě, ale je nebezpečná i pro naše přátele v Asii a Africe.

Aliance IMAFT byla sice oficiálně vytvořena na boj s terorismem. Ve skutečnosti je ale sektářskou sunnitskou organizací proti šíitskému Íránu a její zatím jediná aktivní vojenská operace se týká vojenské intervence v Jemenu proti místním šíitům, nikoliv boje proti terorismu. Lze proto oprávněně předpokládat, že tato vojenská organizace může být ve střednědobém horizontu využita k prosazování zájmů muslimských zemí, zejména wahábitské Saúdské Arábie, vůči svému okolí.

1. IMAFT jako blok proti Indii

V jižní Asii, kde se nachází Indie, funguje Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci (SAARC) založené na mírovém soužití Indie a Pákistánu. Jeho členy jsou dvě hinduistické země (Indie a Nepál), dvě buddhistické (Srí Lanka a Bhútán) a čtyři sunnitsko-muslimské – Pákistán, Bangladéš, Afghánistán a Maledivy. Tyto čtyři muslimské země obklopují Indii ze západu, východu i z jihu a všechny jsou členy IMAFT.

Na jedné straně členství těchto čtyř zemí v IMAFT rozbíjí regionální spolupráci v rámci SAARC. Na druhé straně je tak Indie obklíčena blokem zemí, které jsou k ní tradičně nepřátelské (Pákistán), nebo které byly v minulosti cílem její mocenské dominance (Bangladéš a Afghánistán). Tento blok kolem Indie je ještě nebezpečnější, vezmeme-li v úvahu jaderné zbraně na obou stranách indicko-pákistánské hranice.

V indických svazových státech Ásám a Západní Bengálsko, sousedících s Bangladéší, tvoří muslimská populace 34% resp. 27% všech obyvatel, v regionu Símančal státu Bihár dokonce 46% a v regionu Rohilkhand státu Uttarpradéš 36% – a  tento podíl rychle roste směrem k muslimské dominanci zmíněných regionů. Nelze také opomenout, že Saúdská Arábie, vůdce IMAFT, stojí za rozšířením salafistických organizací v indické části muslimského Kašmíru, které bojují proti Indii.

Indie je mnohonárodní zemí, federací mnoha menších národních států. Podobně jako Evropská unie, i Indie je ochráncem samostatnosti malých národů před mocenskou expanzí velmocí. Je tak přirozeným spojencem naší Evropské unie.

Navíc, v blízké době se Indie stane nejlidnatější zemí světa a jeho pátou největší ekonomikou – bude tak přirozenou bariérou hegemonistických ambicí Číny v Eurasii. Pro EU je v jižní Asii klíčové spojenectví s Indií a nekonfliktní partnerství mezi Indií a Pákistánem. Obklíčení Indie, našeho přirozeného spojence, nepřátelsky naladěným blokem IMAFT, jakož i saúdská dominance nad Pákistánem, jsou ohrožením přirozeného spojenectví Evropské unie ve světě.

2. IMAFT jako blok na rozbití ASEAN

Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) je po EU jedním z nejúspěšnějších integračních projektů ve světě. Tvoří ho deset států – od regionálních mocností, muslimské Indonésie a Malajsie, buddhistického Thajska, konfuciánského Vietnamu a křesťanských Filipín, přes zaostalé buddhistické země Kambodži, Laos a Barmu (Mjanmar), až po hospodářsky mocný čínskojazyčný městský stát Singapur a drobný malajský ropný sultanát Brunej. Pro ASEAN ještě více než pro EU platí heslo Jednota v různosti.

Již od 70. let minulého století nastoupily členské státy cestu rychlého rozvoje. Toto uskupení se velkou mírou podílelo na hospodářském zázraku v letech 1976-97, jen o stupínek pod asijskými tygry – Taiwanem, Hongkongem a Jižní Koreou.

Po konci Studené války se v 90. letech připravovaly na vstup čtyři země bývalého sovětského bloku – Vietnam, Laos, Barma (Mjanmar) a Kambodža. V roce 1997 ovšem ASEAN postihla hluboká krize, která podlomila její výsadné postavení v Asii.

Tam jí díky nevyvážené a jednostranné investiční politice západního kapitálu nahradila právě nastartovaná Čína. Státy ASEAN, zejména Filipíny, Vietnam, Malajsie a Brunej, se dostaly pod obrovský tlak expansionistické politiky Číny, především v Jihočínském moři.

V této situaci přichází Obamova vláda s Transpacifickým partnerstvím (TPP), které z ASEAN vyrvávalo čtyři jeho členy – Vietnam, Malajsii, Singapur a Brunej. Po pádu TPP přichází Trump s podporou pro alianci IMAFT, která podřizuje člena ASEAN Malajsii vedení Saúdské Arábie a kandidátem do IMAFT se stává i Indonésie.

USA tak vystavují ASEAN obrovskému pnutí, jehož výsledkem je vznik vazalského postavení Laosu a Kambodži vůči Číně v rámci její srategických partnerství, příklon Filipín za Duterteho prezidentování k Číně a neochota nově demokratizované Barmy (Mjanmaru) spolupracovat s „uskupením diktatur“ ASEAN.

ASEAN, podobně jako Evropská unie a Indická federace, jsou integračními uskupeními menších národů, které se snaží ochránit od tlaku velmocí. Pozice ASEAN vůči čínskému obrovi v mnohém připomíná pozici EU k obrovi ruskému. Na rozdíl od regionálních uskupení jinde ve světě, ASEAN je rodinou poměrně vyspělých nebo rychle se rozvíjejících zemí, proto může být úspěšná. Úspěch ASEAN je také zrcadlovou projekcí měkké síly Evropské unie navenek.

Přirozeným zájmem EU je mocný ASEAN, schopný postavit se jak čínskému tlaku, tak náboženským konfliktům mezi jeho muslimskými, buddhistickými, konfuciánskými a křesťanskými členy.

Ovšem Filipíny, Barma (Mjanmar), Thajsko a Singapur mají velké muslimské menšiny, zatímco Indonésie a Malajsie mají významné nemuslimské menšiny. Toto, společně s členstvím Malajsie v IMAFT (a možného členství Indonésie a Bruneje) může vytvořit tlak, který vrhne nemuslimské země ASEAN do náruče Číny.

Proto je Trumpova podpora pro IMAFT s členstvím některých zemí ASEAN přímým ohrožením zájmů Evropské unie a pokusem o rozbití jejího sesterského integračního uskupení.

3. IMAFT coby sluha arabského imperialismu v Africe

Členy IMAFT je také osm afrických zemí Sahelu, které nejsou arabské, ale jsou buď zcela muslimské, jako Niger, Mali, Guinea a Gambie, nebo většinově muslimské jako Čad, Sierra Leone, Senegal a Burkina Faso. Některé z těchto zemí již mají bohaté zkušenosti s arabským imperialismem ze strany Libye, Súdánu, Saúdské Arábie nebo Mauritánie.

IMAFT vytváří jednotný muslimský mocenský blok pod vedením wahábistické Saúdské Arábie, hlavního sponzora radikálního islámismu ve světě. Podřízení se nearabských muslimských zemí Sahelu alianci IMAFT vedené Saudskou Arábií je hrozbou pro regionální stabilitu a vytváří riziko zhoršení jejich vztahů se svými sousedy v západní, střední a východní Africe.

V zájmu Evropské unie je zabránit vzniku pan-islámských uskupení připomínajících chalífát, a to jak na Blízkém Východě, tak v Sahelu. Nearabské země Sahelu by měly budovat své blízké vztahy v rámci svých regionů v Subsaharské Africe. Arabská expanze na úkor Subsaharské Afriky je pro zájmy Evropské unie hrozbou.

4. IMAFT jako sluha muslimské expanze do nemuslimské Afriky

Členy IMAFT je šest afrických zemí, skládajících se přibližně ze stejně početných muslimských a nemuslimských (křesťanských a animistických) komunit: Nigérie, Pobřeží Slonoviny, Benin, Togo, Eritrea a Guinea-Bissau. Také tři země s třetinovou nemuslimskou menšinou – Čad, Sierra Leone a Burkina Faso. A dokonce i dvě země, v nichž žijí jen malé muslimské menšiny – Uganda (14%) a Gabun (6%) (!), ačkoli Gabun je členem Saudy vedeného ropného kartelu OPEC.

Rozšíření IMAFT na tyto země vytváří hrozbu, že se jejich nemuslimské komunity dostanou pod tlak muslimské vojenské aliance IMAFT. Její vedoucí mocnost, Saúdská Arábie, může v těchto zemích šířit svou radikální verzi islámu a hrozí tlak na násilné konverze nemuslimů. Takovéto neúměrné rozšíření muslimského světa je ohrožením zájmů Evropské unie.

5. IMAFT coby hrozba arabského ovládnutí ECOWAS

Členové IMAFT tvoří 12 z 15ti členů Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS), pokrývají 91% jeho obyvatel a 93% jeho ekonomiky. Z členských států ECOWAS jsou nečleny muslimské vojenské aliance IMAFT pouze tři křesťanské země Ghana, Libérie a Kapverdy.

Hrozí, že celá ECOWAS, včetně nemuslimských zemí, se dostane pod dominanci muslimské vojenské organizace IMAFT a jejího lídra Saúdské Arábie. Tak výrazné rozšíření arabské dominance do Afriky, že by ovládla celý region západní Afriky, je další hrozbou pro zájmy Evropské unie.

6. IMAFT jako hrozba arabské dominance na horním Nilu

Ve východní Africe jsou členy IMAFT dva arabské státy Egypt a Súdán a tři nearabští (černoští) členové Ligy arabských států – Somálsko, Džibutsko a Komory. Dalším členem IMAFT je napůl křesťanská Eritrea, která se v regionu východní Afriky snaží vyvažovat politiku křesťanské Etiopie a Keni – hrát tak na straně muslimských zemí roli jakési „anti-Etiopie“ (podobně jako Pákistán tradičně hrával roli „anti-Indie“).

Posledním východoafrickým členem IMAFT je Uganda, křesťanská země se 14% muslimskou menšinou. Z východoafrických členů Organizace islámské spolupráce (OIC) do muslimské vojenské aliance IMAFT nevstoupila pouze jediná země, Mozambik s pětinovým podílem muslimů na celkové populaci.

IMAFT, tato Saúdskou Arábií řízená organizace dostává pod tlak jak Etiopskou federaci, tak i poměrně úspěšný pokus o regionální integraci do Východoafrického společenství (EAC). Společenství se týká šesti zemí – Keni, Ugandy, Tanzánie, Jižního Súdánu, Rwandy a Burundi.

V Etiopii i Keni žije početná menšina muslimských Somálců a jejich somálské regiony jsou tradičně pod tlakem somálských separatistů. Muslimové tvoří třetinu obyvatel Etiopie a Tanzánie, sedminu obyvatel Ugandy a desetinu obyvatel Keni.

Muslimské státy tvoří tři z devíti členských států Etiopské federace – Somali, Afar a Harari. Muslimové také tvoří polovinu obyvatel dalších dvou členských států Etiopie – Benishangul-Gumuz a největšího etiopského státu Oromie.

Navíc, dva nearabské státy bývalého jednotného Súdánu – Jižní Kordofán (Nuba Hills) a Modrý Nil jsou pod súdánskou okupací od roku 2011. Tehdy byl Súdánem zmařen proces lidových konzultací o budoucnosti těchto států vycházející z Komplexní mírové dohody a partyzánská armáda SPLM-N zahájila válku proti jejich připojení k Súdánu.

Islámská vojenská aliance (IMAFT) zahrnující arabské státy Egypt a Súdán, jakož i dalších pět zemí východní Afriky, je schopna zabránit Etiopii v přístupu do světových moří. Má také schopnost destabilizovat nábožensky smíšené země a podněcovat nepokoje u muslimských menšin Etiopie, Keni, Ugandy a Tanzánie. Také členství Ugandy v IMAFT má potenciál rozbít Východoafrické společenství.

Velmi důležitou roli pro hospodářský rozvoj zemí horního Nilu, tj. Etiopie a členských států EAC, hraje výstavba přehrad na Bílém a Modrém Nilu. Jejich spojenectví potvrzené Rámcovou dohodou o spolupráci z roku 2010 a blížícím se vznikem stálé Komise povodí řeky Nilu (NRBC) kritizují arabské státy na dolním Nilu – Egypt a Súdán. Hrozí využití IMAFT coby nástroje na zmaření rozvoje Etiopie a členských států EAC.

Jak Východoafrické společenství, tak Etiopská federace jsou mnohonárodními rodinami, které chrání menší národy před velmocenskou expanzí. Jsou proto přirozenými spojenci EU. Destabilizace Východoafrického společenství i Etiopie, je ohrožením zájmů Evropské unie.

Závěrem

Islámská vojenská aliance na boj proti terorismu (IMAFT) může vojensky a hospodářsky ohrozit Evropskou unii, jak jsem předevčírem napsal v textu „Trump v Rijádu ohrozil bezpečnost naší Evropy“.

Také může tato pan-islámská aliance pod vedením wahábitské Saúdské Arábie ohrozit regionální rovnováhu a stabilitu na Blízkém Východě, zahnat Írán zpět do náruče Ruska a tím umožnit expanzi Ruska do regionu, posílit útisk šíitských menšin v sunnitských zemích a rozpoutat další vlnu uprchlictví do Evropy, jak jsem předevčírem napsal v textu „Trumpova Islámská vojenská aliance hrozbou pro regionální stabilitu“.

V neposlední řadě, jak píšu v dnešním textu, IMAFT ohrožuje přirozené spojence Evropské unie ve světě. Jedná se především o federace menších národů jako Indie a Etiopie a o poměrně úspěšná regionální integrační uskupení, snažící se po vzoru EU chránit své menší členské státy před tlakem velmocí, jako je ASEAN, ECOWAS a EAC. Aliance IMAFT představuje vojenské obklíčení Indie, Etiopie a EAC, pokus o rozbití ASEAN a EAC, jakož i o ovládnutí ECOWAS. Existence takové vojenské aliance je v příkrém rozporu se zájmy naší Evropské unie.