Britové disponovali až do konce druhé světové války obrovskou koloniální říší. Produkty této říše je několik dnešních mocnosti jako USA, Kanada, Indie, Pákistán, Nigérie nebo Jižní Afrika. Po své porážce v Suezské krizi v roce 1956 ztratila Británie poslední zbytky své koloniální říše, ale zůstal jí Commonwealth jako společenství nezávislých států.
Ze světové velmoci se stala evropskou zemí. Ta v roce 1960 vstoupila do sedmičlenného integračního uskupení, Evropského sdružení volného obchodu (EFTA). Až začátkem 70. let 20. století se země, nacházející se v hluboké ekonomické krizi, rozhodla vydat se směrem k Evropským společenstvím, předchůdci Evropské unie. Její vstup do ES byl pro Brity i pro členy Commonwealth bolestivý a neobešel se bez hospodářských otřesů. Její členství ale přineslo i uzdravení britské ekonomiky zejména v 80. a 90. letech.
Británie měla ale po celou dobu více než čtyř desetiletí členství v ES a EU jiné geopolitické a obchodní zájmy než ostatní členové. Mnozí si vzpomeneme na falklandskou válku v roce 1982, na blízké spojenectví mezi premiérkou Margareth Thatcher a americkým prezidentem Reaganem, mezi premiérem Tony Blairem a prezidentem Bushem mladším. Premiér Cameron předtím, než vyhlásil referendum o Brexitu, objížděl Evropu s ultimátem, že Británie nikdy nebude součástí společné obrany EU a nikdy nepřistoupí na žádné integrační projekty.
Jako jediný členský stát nemá psanou ústavu, a proto má specifické problémy s platností evropských zákonných norem na svém území. Jako jeden ze tří členských států má anglosaský právní systém (dalšími dvěma jsou Irsko a Kypr) a je v EU izolován i svou anglikánskou náboženskou tradicí. Jako jeden ze dvou členských států není a ani se nezavázal stát se členem Schengenského prostoru (druhým je Irsko), jako jediný člen není a ani se nezavázal stát se součástí Eurozóny ani Evropského mechanismu směnných kursů ERM-II, jako jediný člen nepřistoupil k Fiskálnímu kompaktu a jako jeden ze tří členů není součástí Permanentní strukturované spolupráce (PESCO) v oblasti obrany (dalšími jsou Dánsko a Malta).
Británie měla a má zkrátka jinou orientaci než země na evropském kontinentu včetně té naší. Je pátou největší jadernou mocností světa a má kolonie v Tichém, Atlantickém i Indickém oceánu. V případě úspěšného Brexitu bude mít okamžitě k dispozici blízké spojence, s nimiž je přes svou panovnici v personální unii (tzv. Commonwealth Realm), z nichž nejvýznamnější jsou Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Již v momentu svého vystoupení tak bude disponovat spojeneckým blokem se 130 miliony obyvatel, srovnatelným s Ruskem nebo Japonskem, nemluvě o celém Commonwealthu s 2,4 miliardami obyvatel – téměř dvakrát větším, než je Čína.
Její členství v Evropské unii bylo a je historickým omylem a její odchod z Evropské unie nemá nic společného se setrváním nebo odchodem kterékoli jiné země z EU. Je proto naprostým bludem srovnávat členství České republiky v Evropské unii s členstvím Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.