Ukrajina: svrhl legitimního prezidenta státní převrat?

Používání termínů jako státní převrat, legitimita prezidenta z voleb nebo kritika dobrovolnických batalionů a soukromých armád oligarchů je v souvislosti s vývojem na Ukrajině v roce 2014 zavádějící. Podruhé se vracím k diskusi, která se rozvinula mezi špičkovými českými odborníky – bezpečnostním analytikem Andorem Šándorem a analytikem mezinárodních vztahů Petrem Drulákem.

Státní převrat ?

V republice je státní převrat událostí, kdy se představitel moci výkonné (prezident, vláda, armáda, skupina pučistů) ujme moci a odstraní složky moci zákonodárné (parlament). Na Ukrajině se ale kolem 22. února stalo něco jiného. Pod tlakem revolučních mas na Majdanu a ozbrojených dobrovolnických jednotek se změnila vládní většina v parlamentu.

Od hlavní vládní strany, Strany regionů, se oddělily různé skupiny poslanců, jež nakonec 27. února vytvořily dva nové parlamentní kluby: Ekonomický rozvoj vedený Anatolijem Kinachem a Suverénní evropská Ukrajina pod vedením Ihora Jeremejeva. Poslanci tvořící tyto dva kluby vytvořili společně s trojicí bývalých opozičních stran (Otčina Julie Tymošenko, UDAR Vitalije Klyčka a Svoboda Olega Ťahnyboka) vládní většinu v parlamentu.

Dokonce Strana regionů, která se dostala do opozice, vyloučila prezidenta Janukovyče ze svých řad. Dne 22. února zvolila nová vládní většina nového předsedu parlamentu Olexandra Turčynova a 27. února schválila novou vládu Arsenije Jaceňuka.

Jak jsem již dříve zmínil, Ukrajina se nachází v období národní revoluce. Když si připomeneme italskou národní revoluci, podobný proces probíhal v roce 1859 ve vévodstvích Parma, Modena a Toskánsko a v roce 1860 na Sicílii a v Neapolsku. Místní monarchie se zhroutily pod současným tlakem revolučních mas na ulicích a Garibaldiho dobrovolnických jednotek nebo přeběhnutí části regulérních armád na stranu demonstrantů. Podobně se vláda prezidenta Janukovyče zhroutila pod současným tlakem revolučních mas na Majdanu a ozbrojených dobrovolnických jednotek.

Mluvit v této souvislosti o státním převratu, jak to dělá Andor Šándor, znamená ignorovat poučení z předchozích revolucí. Je těžké najít v historii revoluci, jež by uspěla pouze díky postoji většiny obyvatelstva. Jednak revoluční masy tvoří vždy zásadně menšinu obyvatel (oproti „mlčící většině“) a jednak bez ozbrojeného odporu nebo přechodu části ozbrojených složek na stranu revolucionářů by byla každá revoluce utopena v krvi.

Dalším poučením, konkrétně z Velké francouzské revoluce nebo třeba ze současné revoluce egyptské je, že když se najde dostatečně odhodlaná revoluční masa, jež posune vývoj událostí opačným směrem než ta předchozí, revoluce vstupuje do další fáze. Žádná dostatečně odhodlaná revoluční masa proti Majdanu se však nenašla – proto lze logicky dovodit, že „mlčící většina“ rozhodně není na straně anti-Majdanu. To je další argument, proč nelze mluvit v souvislosti s 22. únorem o státním převratu.

Na rozdíl od mnoha revolucí, ta ukrajinská má jedno specifikum. Parlament jako reprezentant suveréna, tj. ukrajinského lidu, posvětil revoluci hlasováním s neobvykle vysokým kvorem. Za odstranění prezidenta Janukovyče se dne 22. února 2014 vyslovilo 328 ze 450 poslanců, tzn. téměř 73% členů parlamentu. Je to daleko více, než je ústavní většina požadovaná pro změny souboru základních pravidel fungování země – ústavy.

I když ukrajinská ústava požaduje na odvolání prezidenta souhlas až 75% poslanců, taková pravidla pro impeachment mohou platit v dobách normálního fungování země. Když se v době revoluce našlo 73% všech členů parlamentu, kteří posvětili výdobytky revoluce, je to spíše zázračně silný mandát než nedostatečný. Připomeňme si zase Velkou francouzskou revoluci. Tam se pouhá jedna ze tří komor parlamentu od 13. června 1789 prohlásila za Národní shromáždění a od 9. července dokonce za Národní ústavodární shromáždění – jedinou instituci s právem rozhodovat o budoucnosti země. Chceme snad tvrdit, že Velká francouzská revoluce byla státním převratem?

Soukromé milice

Mnozí kritizují existenci dobrovolnických batalionů a soukromých pluků ukrajinských oligarchů, které se zúčastňují tažení proti separatistům v Donbasu. Bohužel, zase se neučíme z historických příkladů. U války latinskoamerických kolonií za nezávislost stály soukromé armády bohatých velkostatkářů – tehdejších oligarchů. Nedělejme si žádné iluze ani o vzniku národních gard třinácti severoamerických osad, které později vytvořily Washingtonovu armádu. V situaci, která vyžaduje obranu vlasti a kdy oficiální armáda není nebo selhala, jiné řešení než dobrovolnické a soukromé armády nepřichází v úvahu.

Měli bychom si uvědomit, že se jedná o národní, nikoli demokratickou revoluci – proto je zcela logicky prioritou obrana národního území. Bude záležet na tlaku mezinárodního společenství a ukrajinské společnosti, jakož i na schopnostech a vůli čelních politiků, zda dokážou tato soukromá a dobrovolnická vojska podřídit budování případné demokratické společnosti. Díky tlaku ze strany Evropské unie a kulturních vazeb na západní sousedy je pravděpodobné, že společenská poptávka takovouto integraci prosadí.

Legitimita prezidenta ?

Prezident Janukovyč byl ve druhém kole prezidentských voleb v únoru 2010, čtyři roky před Majdanem, zvolen většinou 49% hlasů proti 45% hlasům svého oponenta. Není to sice silný mandát, dokonce nezískal ani nadpoloviční většinu, nicméně se podle pravidel stal legitimním prezidentem. Legitimita zvolených představitelů republiky se v klidných dobách řídí ústavou a trvá po celé volební období. V revolučních dobách však takováto legitimita často velmi rychle vyprchá. Když je státník k revolucionářům vstřícný, může si část moci uchovat (viz Ludvík XVI. v roce 1789), v opačném případě bývá často svržen (např. Husní Mubarak v lednu 2011).

Preference voličů i politiků se v revolucích velmi rychle mění. V době Velké francouzské revoluce tvořili v Národním shromáždění od července 1789 většinu konstituční monarchisté a významnou menšinu nepřátelé revoluce. Ve volbách do Zákonodárného shromáždění v září 1791 sice konstituční monarchisté zvítězili, ale různé republikánské skupiny pod vedením Girondistů tvořily většinu a dosáhly nakonec v srpnu 1792 pád monarchie. Ve volbách do Národního konventu v září 1792 již zvítězili umírnění republikánští Girondisté, ale od června 1793 si většinu v Konventu naklonili radikální Montagnardé, kteří se v říjnu uchýlili k jakobínskému teroru. Ten samý Konvent ovšem v červenci 1794 jakobíny svrhl a zahájil termidorskou reakci.

Když se podíváme na nedávné revoluční dění v arabských státech, obrázek bude podobný. V parlamentních volbách v červenci 2012 v Libyi získali islamisté a jejich spojenci asi polovinu křesel v parlamentu, ale již za 48 měsíců získali v dalších volbách pouze šestinu křesel. V Tunisku získala čtveřice největších sekulárních stran ve volbách v říjnu 2011 více než 26% voličských hlasů a 42% poslanců v parlamentu, o tři roky později však získali pouze 5,6% hlasů voličů a jen 3,6% poslanců v parlamentu. Podobně klesla strana Muslimského bratrstva en-Nahda z vítězných 37% v roce 2011 na pouhých 28% v roce 2014 a z pozice hlavní vládní strany přímo do opozičních lavic. V Iráku získala koalice Muslimského bratrstva Tawafuq v prosincových volbách v roce 2005 asi tři čtvrtiny hlasů v sunnitské části země, v březnu 2010 ovšem již pouhou osminu hlasů. Kandidát strany Fatah Mahmúd Abbás dostal v palestinských prezidentských volbách v lednu 2005 téměř dvě třetiny hlasů voličů, nicméně o 12 měsíců později získala jeho strana v parlamentních volbách jen třetinu poslanců parlamentu.

Poučení z různých revolucí jednoznačně zpochybňuje tvrzení, že by prezident Janukovyč při podpisu dohody o urovnání krize na Ukrajině 21. února 2014 s ministry zahraničí Francie, Německa a Polska a ruským ombudsmanem měl nezpochybnitelnou legitimitu vůdce Ukrajiny. To, že byla dohoda mrtvá již po méně než 24 hodinách, nesvědčí o zradě ministrů Fabiuse, Steinmeiera a Sikorského nebo opozičních lídrů Klyčka, Jaceňuka a Ťahnyboka, ale právě o legitimitě, jakou prezident Janukovyč při podpisu dohody disponoval. Nelze nespomenout, za jak legitimní považovalo tuto dohodu Rusko: ruský ombudsman Lukin ji ani nepodepsal a urychleně odletěl do Moskvy.