Jemen se zhroutil: je posledním okem v řetězu arabské kontrarevoluce

1. 04. 2015 7:00:00
Íránem řízená kontrarevoluce v Jemenu v první jarní den překročila Rubicon, když vojenské jednotky šíitského hnutí Húthí obsadily nejvýznamnější sunnitské město Jemenu a druhé nejlidnatější město země – šestisettisícový Taizz. Začátkem února vykonalo hnutí Húthí státní převrat a za hlavu státu dosadilo třicetišestiletého Mohammeda Alí al-Húthího. Jemenská vláda prezidenta ‘Abd Rabáh Mansúr Hádího, jež v únoru uprchla z dvaapůlmilionového hlavního města Saná do bývalého hlavního města Jižního Jemenu – půlmilionového Adenu, o víkendu požádala státy sdružené v Radě spolupráce v (Perzském) Zálivu, aby podnikly vojenskou intervenci a „nastolily zákonnou vládu“. Intervenci vede další kontrarevoluční mocnost - Saúdská Arábie.

Jemen vznikl v roce 1990 sjednocením dvou arabských států – nacionalistického Severního Jemenu a komunistického Jižního Jemenu. Celý bývalý Jižní Jemen a pobřežní (západní) oblasti bývalého Severního Jemenu obývá arabské obyvatelstvo vyznávající sunnitský islám. Vysočinu ve střední a východní části bývalého Severního Jemenu zase obývají arabské kmeny vyznávající zajdismus – větev šíitského islámu.

Severní Jemen

Severní Jemen byl před První světovou válkou pod vládou Osmanské říše: zatímco pobřežní nížinu Tihamáh obývanou sunnity ovládali Turci přímo, vnitrozemskou vysočinu nepřímo, prostřednictvím zajditských imámů (vůdců jemenské větve šíitského islámu) dynastie al-Kásimí. Po válce získali imámové nezávislost a vytvořili teokratickou monarchii, kde hlava (imám) zajditů byla současně i světským králem. Jemen ovládl i sousední území – převážně sunnitský Tihamáh a ismailitský (větev šíitů) Nadžrán. Ovšem Saúdská Arábie dobyla v roce 1934 Nadžrán i severní část Tihamáh pro sebe, čímž Severní Jemen ztratil třetinu svého území. Ve snaze fakticky ovládnout sunnitské části státu bylo v roce 1948 hlavní město přeneseno ze šíitského Saná do sunnitského Taizzu.

Království vstoupilo v roce 1958 do konfederace „Sjednocené arabské státy“ společně s egyptsko-syrskou Sjednocenou arabskou republikou pod vládou totalitního režimu Gamál Abdal Násira. Rok po odchodu Jemenu z konfederace vyvolal Násir v roce 1962 svržení monarchie a vyhlášení Jemenské arabské republiky. Její loutkový vojenský režim rozpoutal s monarchisty krvavou občansku válku trvající až do roku 1970. Po dalším vojenském převratu v roce 1974 se postupně propracoval k moci Alí Abdulláh Sáleh, který v roce 1990 sjednotil oba dva státy.

Jižní Jemen

Jižní Jemen tvořily víc než dvě desítky malých sunnitských emirátů, jež se v XIX. století dostaly pod nepřímou vládu Británie (podobně jako Spojené arabské emiráty). Británie soupeřila s Francií o kontrolu průlivu Báb al-Mandeb spájejícího Rudé moře s Indickým oceánem (resp. oddělujícího Arabský poloostrov od Afriky): Francouzi ovládli jeho africký břeh – Džibútí, Britové zase břeh arabský – Aden. V roce 1962 pod hrozbou penetrace násirismu Britové umožnili, aby emiráty vytvořily polonezávislou Federaci Jižní Arábie. V roce 1967 ale Britové odevzdali moc republikánským rebelům a byla vytvořena Jihojemenská lidová republika. Po vítězství komunistů vznikla v roce 1970 Jemenská lidovodemokratická republika.

Občanská válka v roce 1986 mezi prezidentem Alí Násir Muhammadem a jeho předchůdcem Abd al-Fattáh Ismaílem a ukončení sovětské podpory režimu rozložily moc ve státě. V roce 1990 tak došlo k rychlému sjednocení se Severním Jemenem. Ve sjednoceném Jemenu se ovšem dělily o moc dvě bývalé diktátorské strany: severní Všeobecný lidový kongres (GPC) a jižní Jemenská socialistická strana (YSP). Zástupcové Ismaílova křídla YSP, kteří zvítězili v občanské válce v roce 1986, získali vysoké funkce ve sjednocené zemi: generální tajemník YSP Alí Sálim al-Bídh se stal viceprezidentem a jihojemenský prezident Hajdar Abú Bakr al-Attás zase premiérem nového Jemenu.

Ovšem skutečná moc se soustředila v rukou prezidenta Alího Abdulláh Sáleha, proto v roce 1994 jihojemenští komunisté z YSP vyhlásili nezávislou Jemenskou demokratickou republiku – al-Bídh se stal prezidentem a al-Attás premiérem. Zástupci Muhammadova křídla YSP, poraženého v roce 1986, se ale postavili na stranu prezidenta Sáleha – ministr obrany ‘Abd Rabáh Mansúr Hádí v následné dvouměsíční občianské válce zvítězil a stal se viceprezidentom Jemenu a členem vládní strany Všeobecný lidový kongres.

Sjednocený Jemen: náboženstva a kmeny

Co se týče náboženského vyznání, ve sjednoceném Jemenu tvoří sunnitští muslimové nepatrnou většinu 56% obyvatel, zatímco šíité 44%. Ovšem v původním Severním Jemenu, jenž byl jádrem dnešního sjednoceného státu, byly poměry opačné: šíité tvořili jasnou trojpětinovou většinu. I jemenský diktátor z let 1978-2012 Sáleh je zajditský šíita.

Obyvatelé Jemenu byli ještě v polovině XX. století organizováni převážně v kmenech. Severojemenskému království se povedlo sunnitské kmenové konfederace rozložit a dnes jsou sunnité organizováni pouze v malých samostatných kmenech. Naopak, většina zajditských (šíitských) kmenů stále patří do jedné ze třech kmenových konfederací – Hašíd, Bakíl a Madhidž.

Zajditská kmenová konfederace Hašíd

Konfederace Hašíd měla od roku 1978 hlavní podíl na moci v Jemenu – jejím příslušníkem byl prezident Sáleh a její vůdce (šejk) Abdalláh Ibn Husajn al-Ahmar byl až do své smrti (2007) předsedou parlamentu. Zatímco vládní stranu Všeobecný lidový kongres ovládal prezident Sáleh, šíitské křídlo druhé největší strany Isláh vedl šejk al-Ahmar. Strana Isláh se skládá ze tří komponentů: sunnitského Muslimského bratrstva zastupujícího městské technokraty pod vedením Mohameda al-Kahtána a Mohammeda Abdulláha Jadúmího, sunnitského bloku salafisticko-wahábistických učenců a náboženských škol vedeného Abdul Madžíd al-Zindáním a ze šíitské kmenové konfederace Hašíd pod vedením rodiny šejků al-Ahmar.

V době Arabského jara byl Isláh jednou z hlavních sil revoluce proti prezidentovi Sálehovi. Rodina al-Ahmar jako spojenec Muslimského bratrstva tak ztratila podporu kontrarevoluční Saúdské Arábie, proto se konfederace Hašíd stala poměrně snadným soustem pro hnutí Húthí. Húthíové označili stranu Isláh za agenta al-Kajdy (jelikož wahábisté tvoří jedno ze tří křídel Isláhu) a vůdce konfederace Hašíd označili za kolaboranty s teroristy.

Zajditská kmenová konfederace Bakíl

Konfederace Bakíl neměla za prezidenta Sáleha výraznější podíl na moci. Po sjednocení Jemenu začali Saúdové v provinciích Sa’da a Džauf na hranicích se Saúdskou Arábií zakládat mešity a náboženské školy, jež měly podporovat konverzi šíitských zajditů k sunnitskému wahábismu. Reakcí na to u kmenů konfederace Bakíl v provincii Sa’da byl po Válce v Zálivu (1991) vznik skupin Věřící mládeže, které podporoval íránský režim a libanonské hnutí Hizballáh. Po začátku války v Iráku (2003) organizovali protesty proti proamerické vládě prezidenta Sáleha a po zavraždění jejich vůdce Husajna al-Húthího (2004) zahájili protivládní povstání – odtud název partizánského hnutí Húthí.

Až do Arabského jara bylo povstání Húthíů omezeno jen na severní provincii Sa’da a prezident Sáleh proti nim zorganizoval kmenové milice konfederace Hašíd, čímž se povstání změnilo v kmenovou válku. Arabské jaro politicky rozdělilo konfederaci Hašíd na přívržence Sálehova Všeobecného lidového kongresu a al-Amharovy strany Isláh, čímž se oslabila její soudržnost. Do poloviny roku 2012 tak hnutí Húthí ovládlo sousední provincie obývané konfederací Bakíl: Džauf na východě a Hadždžáh na západě.

Šachy exprezidenta Sáleha a úspěchy Húthíů

Mezitím byl diktátor Sáleh odstaven od moci, novým prezidentem se stal sunnita Hadí a vůdcové zajditské konfederace Hašíd spolupracovali v rámci tehdy již dominantní strany Isláh se sunnitskými islámisty. Húthíům se povedlo přesvědčit obyvatelstvo, že jejich boj je bojem zajditů proti novému sunnitskému režimu. Některé elitní části ozbrojených sil si ovšem zachovaly loajalitu k exprezidentovi Sálehovi, jenž se pokouší o návrat k moci, a proto si získal i loajalitu mnoha kmenů konfederace Hašíd.

Díky rozkladu jednoty Hašídů se Húthíům v červenci 2014 povedlo dosáhnout zásadního úspěchu – ovládnout provincii Amrán, hlavní bázi konfederace Hašíd. Tím byla pro Húthíje otevřena cesta na hlavní město Saná, kam dorazili v září. Na podzim obsadili i další šíitské oblasti: provincii Dhamár jižně od Saná, al-Mahwít a Rajmáh západně od hlavního města, jakož i města Rada v provincii Bajdá a Jarim v provincii Ibb. Nakonec v lednu 2015 ovládli celé hlavní město včetně prezidentského paláce. Pod kontrolu hnutí Húthí se tak dostaly téměř všechny šíitské oblasti Jemenu.

Húthíové překonávají své možnosti – začátek konce

Dokud Húthíové obsazovali převážně šíitské oblasti, setkávali se s poměrně malým odporem a velká část obyvatelstva k nim dokonce pociťovala sympatie. Na podzim ovšem začali hrát nebezpečnou hru, ke které je zřejmě vyprovokovala šíitská mocnost Írán a jejich nový spojenec, bývalý jemenský diktátor Sáleh. V polovině října obsadili druhé největší sunnitské město, půlmilonovou Hudajdá, což jim umožnilo otevřít druhý nejvýznamnější přístav Jemenu dodávkám zbraní, munice a lidských zdrojů z Íránu a od libanonského hnutí Hizballáh.

Po úplném ovládnutí hlavního města Saná vykonali 6. února státní převrat – svrhli prezidenta Hadího, rozpustili parlament a za hlavu státu dosadili Mohammeda Alí al-Húthího, bratrance vůdce hnutí. Prezident Hadí uprchl do hlavního jemenského přístavu a bývalého jihojemenského hlavního města Adenu, kde vytvořil novou vládu. V polovině února Húthíové pořádně stoupli Hadího vládě v Adenu na kuří oko, když se snažili ovládnout na ropu bohatou provincii Márib – poslední šíitskou provincii mimo jejich kontroly, jíž dominuje kmenová konfederace Madhidž.

Definitivním faulem bylo obsazení největšího sunnitského města Taizz v první jarní den. Tehdy požádala Hadího vláda v Adenu Saúdskou Arábii a její spojence o vojenskou intervenci. Když v polovině minulého týdne vstoupili Húthíové do provincie Lahídž, poslední před branami exilového hlavního města Adenu, zahájili Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar a jejich spojenci vojenskou intervenci na straně Hadího vlády.

Rozložení sil a zahraniční intervence

Dnes je v Jemenu šest výrazných politických sil, které bojují o moc. Na šíitské straně jsou dvě: hnutí Húthí s milicemi Ansarullah a vládou pučistického prezidenta Mohammeda al-Húthího, a dále Republikánské gardy a další speciální síly armády v čele s bývalým diktátorem Sálehem a šíitskou částí strany Všeobecný lidový kongres.

Na sunnitské straně je strana Isláh sdružující Muslimské bratrstvo a salafisty a vedena bývalým premiérem Arabského jara Mohammedem Sálemem Básindawáhem, dále vláda prezidenta Hadího opírající se o sunnitskou část Všeobecného lidového kongresu a bývalé křídlo Jemenské socialistické strany poražené v občanské válce v roce 1986, pak jihojemenské separatistické hnutí Hirák původně tvořené vítězným křídlem Jemenské socialistické strany z roku 1986 na čele s al-Bídhem a al-Attásem, a napokon al-Kajda na Arabském poloostrově.

Jemenská krize se vyvinula do sektářského rozdělení, kde na jedné straně barikády stojí šíitské síly – Húthíové a Sáleh, zatímco na druhé straně sunnitské síly – Hadího vláda a strana Isláh, s tím, že Hadí má blízko i k jihojemenským separatistům a Isláh zase k al-Kajdě.

Širší geopolitická situace

Šíitské hnutí Húthí se po státním převratu v únoru vydalo na podobnou cestu jako šíitské vlády v Sýrii a Iráku – násilně obsadit i sunnitská území a zahrnout je pod proíránskou diktaturu.

Naopak, kontrarevoluční vojenská intervence Saúdské Arábie a jejich sunnitských spojenců proti nové šíitské moci v Jemenu je analogická vojenské intervenci těch samých spojenců proti povstání šíitské většiny v Bahrajnu v roce 2011. Podobné složení má i koalice bombardující pozice Islámského státu po boku USA.

Dnes, v období arabské kontrarevoluce, se v regionu vyprofilovaly tři kontrarevoluční mocnosti – Izrael, Saúdská Arábie a Írán, které si region dělí mezi sebou, někdy ve vzájemné shodě (Islámský stát), jindy zase nechutnými válkami v zastoupení (Libye, Jemen).

Všechny tři se staly blízkým spojencem Putinova režimu v Rusku a všechny tři zneužívají katastrofální zahraniční politiku amerického prezidenta Obamy ve svůj prospěch. Naopak, hlavní protgonista Arabského jara, Turecko, se dostalo v arabském světě do izolace a jeho jediným spojencem zůstala vláda irackého Kurdistánu.

Tento týden zahájená intervence v Jemenu se ale od předchozích v něčem podstatně liší. Zatímco v Libyi intervenují proizraelské síly na čele s Egyptem a Spojenými arabskými emiráty na jedné straně občanské války a proturecké síly na čele s Katarem a Súdánem na straně druhé, ve vojenské intervenci v Jemenu došlo ke sjednocení prosaúdského tábora (Saúdská Arábie, Kuvajt), proizraelského (Egypt, Spojené arabské emiráty) i protureckého tábora (Katar, Muslimské bratrstvo) proti „společnému nepříteli“ – proíránskému táboru (Írán, Irák, Sýrie, Hizballáh, Húthíové).

Autor: Ladislav Garassy | středa 1.4.2015 7:00 | karma článku: 13.91 | přečteno: 680x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 16.26 | Přečteno: 232 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.10 | Přečteno: 503 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 464 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2304 | Diskuse

Bohumír Šimek

Je Babiš bezpečnostní riziko?

Mimořádná schůze sněmovny, tentokrát svolaná vládní pětikoalicí, které přetekl kalich trpělivosti, a která zvažuje riziková chování opozice, a opozice obviňující z bezpečnostního rizika vládu. Kdo má pravdu?

25.3.2024 v 18:15 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 651 | Diskuse
Počet článků 47 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1662

Jsem zanícený občan, kterému záleží na tom, jak se bude žít za několik desetiletí. Jinak, geograf, cestovatel a příznivec strany evropani.cz.

Twitter: @LGarassy

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...