Nechme rozeznít zvony za irácké křesťany

Pánové arcibiskupové Duko a Graubnere, pane předsedo ERC Fajfre, pánové synodní seniore Ženatý, patriarcho Butta, arcibiskupe Michale, biskupe Hučko a Stránský. Vyzývám vás, nechte rozeznít zvony svých kostelů za irácké křesťany.

Poslední týden je největším svátkem naděje pro irácké křesťany. V těchto dnech kurdské milice osvobodily nejdůležitější křesťanská města. Křesťanští Asyřané se snad brzy budou moci vrátit do svých domovů, opuštěných během katastrofy ve dnech 6.-7. srpna 2014, a oslavit již letošní Vánoce ve svých kostelích a klášterech. Tyto dny jsou snad nadějí pro jejich definitivní záchranu.

Tehdy, začátkem srpna 2014, Islámský stát obsadil Niniwské pláně, jádrovou oblast starověké Asyrské říše s městy Niniwe a Nimrudem, jež poničily jednotky islámských fanatiků, podobně jako křesťanské kláštery v oblasti.

Niniwské pláně na východním břehu řeky Tigris nedaleko dvoumilionového Mosulu byly až do srpna 2014 osídleny iráckými menšinami Asyřanů, Jezidů a Šabaků. Ti uprchli do Kurdistánu a například největší křesťanská komunita se soustředila v okrese Ainkawa, pár kilometrů severozápadně od kurdského hlavního města Erbílu.

Město Bartella bylo osvobozeno již minulý čtvrtek 20. října a následovala Bašika v neděli 23. října. Nakonec byla osvobozena dvě největší křesťanská města v Iráku – Karakoš (tj. Bachdida) v neděli 23. října a Telkeppe v pondělí 24. října.

První naděje

Toto osvobození přináší velkou naději, ale ta se nemusí naplnit. Když se iráčtí křesťané dočkali osvobození od krvavého režimu Saddáma Husajna v roce 2003, žili také v naději. Jejich představitelé se dostali do dočasné irácké vlády. Američtí okupanti ale po svém vojenském vítězství nebyli schopni nebo ochotni formulovat realistické politické řešení pro oblast.

Nechtěli vymezit férové hranice Kurdistánu, proto kurdské milice ve snaze připravit na místě status quo a maximalizovat své území neformálními prostředky, vojensky obsadily Niniwské pláně a po svém suverénním vítězství ve volbách do provinčního parlamentu v Mosulu v lednu 2005 (při bojkotu ze strany sunnitských Arabů) Kurdové i politicky a finančně tuto oblast ovládli.

Kurdské milice zabránily velké části kesťanských Asyřanů zúčastnit se lednových i prosincových voleb v roce 2005 nebo hlasovat za asyrské kandidáty, aby tak maximalizovaly zisk kurdských poslanců. Přes mnohé žádosti a návrhy odmítali Američané zřídit samosprávné území pro zdejší křesťany.

Proč Niniwské pláně

Po turecké genocidě křesťanských národů – Arménů, Asyřanů a Řeků ve východní Anatolii v roce 1915 a po další vyhlazovací expedici turecké armády vůči Asyřanům v oblasti íránské Urmie na sklonku 1. světové války zůstala starobylá křesťanská města severního Iráku a severovýchodní Sýrie hlavními útočišti přeživších Asyřanů.

Jelikož bývalé havní město Perské říše dynastie Sásánovců, dvouměstí Seleucie-Ktésifon, nacházející se jen 50 km jihovýchodně od Baghdádu na březích řeky Tigris, bývalo historickým sídlem vůdců Asyrské církve Východu i Chaldejské katolické církve s titulem Patriarcha babylonský, býval tradičně i Baghdád jedním z hlavních středisek iráckých křesťanů, společně s velkými městy severu – Erbílem, Mosulem, Kirkúkem a Dohúkem.

Asyrská církev Východu, bašta křesťanství mimo území bývalé Římské říše, byla před rozšířením islámu mocným společenstvím milionů křesťanů a desítek biskupství nejen v Perské říši od Mesopotámie po dnešní Pákistán, ale i v oblastech Mongolské říše od Kaspického moře až po Peking a na Malabarském pobřeží jižní Indie v dnešním svazovém státě Kérala. Dnes ale asyrským křesťanům hrozí zánik.

Po etnických čistkách, které provedly šíitské milice v Baghdádu v letech 2007-08 a kdy se z mnohonárodnostního města stalo město šíitsko-arabské, se zintenzivnily teroristické útoky sunnitských islámistů a velká irácká města se stala pro křesťany neobyvatelná. Vedlo to k exodu mnoha křesťanských rodin do Evropy, USA a v rámci Iráku na Niniwské pláně, které se tak staly domovinou většiny iráckých křesťanů.

Druhá naděje

Niniwské pláně, kde žila většina iráckých křesťanů, byly součástí tzv. Sporných území na pomezí mezi Kurdistánem a zbytkem Iráku, kam spadala i důležitá ropná naleziště v oblasti Kirkúku a města obývaná menšinami Turkomanů, Jezidů, Fajlijů a Šabaků od Talafaru na severozápadě až po Mandali na jihovýchodě. Jak přechodná irácká ústava z roku 2004, tak federální ústava z roku 2005 vyžadovaly, aby se o osudu sporných území rozhodlo do konce roku 2007.

K tomu ale nedošlo, proto se kurdské milice Pešmerga snažily vytvořit v terénu status-quo, které by maximalizovalo územní zisk Kurdistánu. Tento kurdsko-arabský souboj probíhal nad hlavami menšin – Turkomanů, křesťanských Asyřanů a dalších, aniž by se někdo ptal na jejich názor. Po kolapsu irácké armády v červnu 2014 napokon Kurdové obsadili téměř celá Sporná území, ale v srpnu téhož roku je odtud vytlačil arabský Islámský stát.

Podruhé se iráčtí křesťané dožili naděje v lednu 2014, rok po ukončení americké okupace. Tehdy Malíkího šíitsko-arabská diktatura, ve snaze využít rozporů mezi Kurdy a sunnitskými Araby taktikou „rozděluj a panuj“, schválila vytvoření pěti nových iráckých provincií k stávajícím osmnácti. Kromě kurdské provincie Halabdža a sunnitsko-arabské provincie Fallúdža se jednalo o tři provincie ve Sporných územích: dvě turkomanské – Talafar a Tuz Churmatu a jednu asyrsko-jezidsko-šabakskou – Niniwské pláně.

Zejména křesťanští Asyřané měli hrát rozhodující roli v posledně jmenované provincii. Místo naplnění nadějí ale došlo ke katastrofě 6.-7. srpna 2014, kdy Niniwské pláně převálcoval Islámský stát a křesťany donutil buď uprchnout, nebo přestoupit na islám.

Poslední naděje

V těchto dnech se iráčtí křesťané dožili v pořadí třetí a zřejmě poslední naděje. Jinak jim hrozí osud arabských křesťanů v Palestině po roce 2000, kdy se kvůli emigraci po Druhé intifádě křesťanské město Betlém, rodiště Ježíše Krista, stalo městem muslimským.

Geopolitika Iráku se změnila. Po hluboké islamizaci arabské společnosti a etnickém vyčištění jednotlivých regionů je již dnes vize mnohonárodnostního Iráku mrtvá. Jedinou perspektivou pro setrvání křesťanských Asyřanů v jejich vlasti je jejich velmocemi a ústavou garantovaná autonomie v rámci nezávislého Kurdistánu. Podpořme irácké křesťany, aby křesťanství z Blízkého Východu jednou provždy nevymizelo.